EVENT
Skleník je tak trochu chameleon. Jdeme si kolem a najednou zjistíme, že se party doupě a Pandořina skříňka radši zapomenutejch momentů změnila na útulnou galerii. Polstrovaný křesílka, strašně dobrý jednohubky, klid, hezký.
Malby Josefa Rossího se točí kolem totality. Šedohnědá animalita.
Sedíme na zídce a jsme svědkyně trochu nechtěný obhajoby, když se nějaká paní ptá: "A proč ty opičí hlavy?", "To je jedno v jaký podobě to zlo je."
Vlastně jsem se chvíli taky ptala, proč ty opičí hlavy, ale spíš jen tak ze zvyku. Pravda je, že mi přišly úplně přirozený. Tenhle vizuální trop totiž funguje už pěkně dlouho. Minimální příklad - 1984. Některé lidskosti jsou nelidské. Typická satira s vyhrocenou hyperbolou. Chováš se jako prase? Chrochtej.
A, dost možná neúmyslně, mně výstava Josefa Rossího odkázala na Orango, nedokončený skeč satirické opery Dmitrije Šostakoviče o polidštění opice. Zrovna teď probíhá v Praze přehlídka dokumentárního divadla Paralelní životy k výročí listopadu 1989 a Orango bude na programu. Tady je víc.
Každopádně díky těmhle asociacím a skrytým referencím mě tahle verni hodně bavila. Temná tematika a pohřební motivy se proměnily v pořádně černou grotesku. Navíc mi malby stylem, instalací i formátem připomínaly komiks a jednotlivá díla se mi před očima prolnula souvislým příběhem.
Úplně absurdní bylo sestoupení do sklepa, kde se zničehonic vyloupla cimbálovka a vtáhla do tý grotesky i nás. Šli jsme na pivo, dostali jsme víno a štrůdl a folklor a bylo nám mile. Jeden z těch večerů v sudu, co tě totálně odřízne od reality. Od naší moderní demokratický totality. Od opic venku. Znáš to.
- uv
Žádné komentáře:
Okomentovat